Když něco krásného končí…

Tři roky radosti, lásky, něžností, ale také probdělých nocí, vyždímaných nervů a vykřičeného hlasu.

Tři roky, které utekly jako voda… Nastává čas změn. Zpět do „skutečného světa“. Děti do školky, máma do práce…  

Téměř celé ty tři roky jsme se s Anežkou každé pondělí těšily „do studia za Monikou“ a ve čtvrtek na plavání. Společný čas strávený intenzivní prací i sdílenou radostí a blízkostí. Jak moc silné a krásné ty chvíle jsou, cítím teď ještě víc než dříve.

Vnímám, kolik jsme se toho obě naučily, kam jsme se posunuly, jak jsme se poznávaly. A s jistou obavou se dívám, co je před námi… Práce, práce a zase jen práce. Nebo?

Krásu mateřství jsem prokoukla vlastně až s mojí druhorozenou Anežkou. Nevím, zda to ve mně otevřela jako dcera nebo se to stalo díky její citlivé duši. Jednou jí za to musím poděkovat.

Učím se díky ní fungovat na jiných vlnách, než jsem zvyklá.

Díky tomu jsem pochopila, jak moc mě naplňuje práce s dětmi. Vidět je kvést, růst a rozvíjet se… a sledovat úžasnou práci rodičů, kteří je v tom rozletu provázejí.

Mám radost, že už brzy budu moci i já provázet další děti a jejich rodiče ve společném poznávání a rozkvétání.

Od léta se na všechny děti, maminky, tatínky, babičky či chůvičky budu těšit jako lektorka na lekcích Hrajeme si Mones.

Budeme se společně hýbat, skákat, lézt, navlékat, házet, ukazovat, sestavovat… no prostě hrát si tak, jak už to znáte 🙂

Ač se tedy teď jedna malá, ale významná etapa v mém životě pomalu uzavírá, další se otevírá.

Těším se na ni a těším se na vás!

Jana Pokorná

Více o lekcích, na kterých se spolu můžeme potkávat, Hrajeme si Mones najdete zde: lekce Hrajeme si Mones

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů