proč

Kočovný způsob, každodení přejíždění z jednoho mateřského centra, školky do dalšího místa, bylo natolik vyčerpávající, že si začalo vybírat svou daň na Moničině zdraví.

Posledním imluzem a pochopení přišlo na svátek svatého Václava, 28. září roku 2015. Díky zformování základní myšlenky - najít si své místo - se strach z neúspěchu přesunul na vedlejší kolej. Během tří dní se uskutečnila první prohlídka místa v Lublaňské.

73 dní trval proces od první myšlenky po otevření prostoru pro rodiny s dětmi. Na začátku jste jej mohlli najít pod jménem Montessori studio pohybu.

DEN "d"

Montessori studio pohybu, dnes Mones otevřelo dveře pro své klienty 9. prosince 2015.

vizionářka

Zakladatelkou je Monika Němcová, které oporou v prvních krocích byla Pavlína Mertová. Spojila je nejprve Pavlínina představa o montessori chůvách (Moničin tehdejší projekt).

Jejich porozumnění se projevilo i ve společném projektu s Acentrem na získání objektu v Praze 6. Přihlášení do konkurzu na Pelléovu vilu sice nedopadlo, ale přátelství a hluboké porozumnění pro společné cíle a hodnoty je drží dodnes.

Jméno Mones: 

Po vyzkoušení různých variant se v zoufalství vykrystalizovalo jednoduché MOnikaNEmcováStudio. Spontáně se objevilo na papíře a velice rychle získalo sympatie všech.

Jméno MONES nezasvěceným do výběrového procesu připomínalo i Moničinu vazbu k paní MONtESsori.

o týmu:

Postupně se ukázalo, že základní vstupenkou do týmu je absolvování mnoha semestrů u Moniky, kde se nedalo s odrůstajícím dítětem přestat chodit na lekce :-).

Vlastní mateřství a touha přijít na odpověď, jak se s ním vypořádat co nejlépe. Vlastní spokojenost a podpora dalším rodičům je pro nás všechny neutuchajícím impulzem.

Katka, Jana a Jája se spolu s Monikou staly týmem i díky společnému sdílení základních hodnot. Díky své důvěře jedna druhé, pocitu bezpečí a přijetí, touze otvírat možnosti dětem a dávat najevo s pokorou vlastní zkušennosti a pochopení pro cestu všech dalších maminek. Všechny jsme jiné a vzájemně se dokonale doplňujeme.

jak funguje tým v příběhu

 (DOPLNÍM)

Na výletě se dvěmi předškoláky a jednou čtyřletou slečnou jsme si v situaci, že půjdeme cestu dvojnásobně dlouhou ověřili, že Moničino místo je v čele, kde "táhne svou energií" celou skupinu. Jája ze sebe dokáže snadno "dostávat" různé hry pro povzbuzení dětí a Jana zařídí s nasazením vlastního nepohodlí "záchranu" všech. Na výletě chyběla Katka. Víme, že díky ní bychom se neztratili. :-)

Co předcházelo

(UPRAVÍM)

PŘÍBĚH CESTY S MONTESSORI, po které Monika jde od roku 2004.

 V roce 2004 jsem si uvědomila, že nevím, co se synem. Bylo mu několik měsíců. Potřeboval hlavně nás dva - rodiče, ale cítila jsem, že to nejspíš není vše.

 Bylo mi 43let a rozhodně jsem nechtěla měnit náš způsob života. Byla jsem plná emocí, otázek, jak být správně, nedělat chyby.

 Splnil se mi v hodině dvanácté sen a měla jsem dítě, ale…….

 Být rodičem, cítit se s dítětem ve spojení, navíc mít ten nej vztah s mužem, otcem dítěte, tak to jsem ani neuměla takto pojmenovat. Z několika stran ke mně začalo prosvítat nezvyklé slovo MONTESSORI.

na prvním pobytu u Blanky Sudíkové, PLAVÁČEK, jsem se setkala s “připraveným” montessori prostorem
přečetla jsem první knihu od paní Marie Montessori - TAJUPLNÉ DĚTSTVÍ
 Těmito pootevřenými dveřmi ke mně to kouzlo Montessori vstoupilo. Začala jsem prakticky zjišťovat, co se za tím fylozoficko-pedagogickým systémem skrývá.

 Od začátku jsem vnímala, že to je pro mne především o přístupu k dítěti. Posléze, po rozpadu manželství :-), jsem přišla i na to, že je nezbytně nutné mít i velmi naplňující vztah sama k sobě.

 S ohlédnutím na těch třináct předchozích let vnímám velkou lásku k Vesmíru, který mi do života přivedl s Montessori báječné učitele. Když bylo třeba, tak mě začal na mé Cestě posunovat dál a já si mohla uvědomit tu velikou pestrost různých směrů, které se primárně věnují dětem.

 Kdysi dávno mými prvními učiteli byli Eduard a Míla Tomášovi. Díky jejich laskavému příkladu jsem byla otevřená pro své další průvodce, kterým vděčím za “lekce” poznávání pravdy o sobě. Byla to Zdeňka Jordánová a po několika letech Alicie Hamm a Jan Bílý. Robert Mosse je mým učitelem v současnosti.

 I po třinácti letech přiznávám svůj obdiv k nadhledu paní Montessori, který jsem si prohloubila o nadhled Konstelační i Snový.

 Přiznávám, že být na Cestě s MONTESSORI, KONSTELACEMI a realizovat své SNY mě hluboce naplňuje.

 Věřím, že všichni, kteří tvoří tým, se kterým spolupracuji, nesou v sobě pestrou a doplňující se mozaiku toho, co vás může podporovat a provázet na té vaší CESTĚ s……… :-)

historie z doby "kamenné"

Začátky učitelování sahají do roku 1981, kdy Monika stála před svou první třídou. Její třeťáci byli pro ni velikou výzvou. Nejprve se bála i promluvit a postupně děti otvíraly její dovednosti, o kterých vůbec nevěděla. 

Učitelování nebyl její sen, jen díky intuici a mít dva měsíce prázdnin ji posunulo právě před tabuli.

Učila tři roky, na které vzpomíná jako na jedny z nejlepších ve svém životě. Děti ji opravdu naučily mnohým dovednostem. Její spojení s nimi a skrze ně i s rodinami, dávalo ty základní stavební kameny pro dobu která vznikla až po dalších dvaceti letech.

Se současnými zkušenostmi a dovednostmi si je vědoma, že už se přirozeně tehdy řídila "svými" montessori principy - nehodnocením, spoluprací všech na vytváření vzájemnosti ve třídě. Respekt k odlišnostem dětí a díky tomu její podpora silných stránek u každého jednotlivce byla od začátku její přirozeností.