Ženské hry

Poslední 3 roky žiji vedle silné, velké ženy – své dcery. Nadsázka? Ani trošku.

Až s jejím narozením jsem si uvědomila sílu ženství. Přimělo mě to přemýšlet nad tím, co do vínku dostáváme od přírody, co od rodičů a jak sami sebe měníme podle očekávání okolí.

Fascinuje mě, jak umí být současně pečující, koketní i dravá.

Jak umí využít své ženskosti ve vztahu k tátovi a bráchům.

Jak se o ně umí starat i je zlobit.

  

A se zájmem sleduji úplně jiné “hry”, které hraje se mnou.

V duchu (a někdy i nahlas) žasnu, kde se v ní ten ženský koktejl bere. Vlastně až díky ní postupně objevuji ženu sama v sobě.

Odlupuji desetiletí zatuhlé slupky, které jsem si na sebe různě nabalila – vzorce a modely převzaté od mámy, od táty, od světa kolem.

Často přemýšlím, co jako máma můžu udělat pro to, aby jednou nemusela odhazovat tolik slupek jako já.

Aby v ní ta síla ženskosti zůstala, ale zároveň nás s ní nepřeválcovala.

Moje dcera je tak jiná než já, tak jiná než její brácha, že si někdy nevím rady. Odpovědi hledám v teorii typů, v konstelacích, sama v sobě.

Teď se moc těším, že v tom objevování budu pokračovat na květnovém pobytu s Monikou, který slibuje intenzivní zkoumání našich “typů” i rodinných vzorců. Třeba se tam uvidíme 🙂

Jana Pokorná

 

Více o pobytu najdete zde: Jako moje máma a táta?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů