Dodnes si pamatuji ukázkovou lekci, na které jsem byla se starší dcerou na jaře v roce 2013. Moje pocity tehdy? Úžas, nadšení, jedinečnost, pravdivost, smysluplnost. Nyní je jaro 2017. Za sebou mám rok lekcí s mladší dcerou, kurz spolu-pracoven s oběma dcerami a řadu seminářů. K mým pocitům “tehdy” se přidávají dovednosti. Jak pracovat a komunikovat se svými dětmi? Našla jsem zde to, co jsem potřebovala právě já. Jistotu a pevnost v nové životní roli - roli matky. Protože nejen každé dítě je jedinečné, ale i každý rodič je jedinečný a potřebuje najít svou cestu. V Montessori studiu pohybu jsem ji našla.

Prostor, kam já i moje děti chodíme rádi. Ve studiu mi to dává smysl, funguje to a vše do sebe zapadá.

Můj životní směr se změnil narozením první dcery v roce 2011. To jsou momenty,  kdy mě "dětská moudrost" nepřestává fascinovat. Dětský svět je kouzelný a díky dětem je můj život bohatší a barevnější.

Každodenní inspirací jsou mi právě moje dvě dcery, které se často stávají mými učitelkami. Když mi starší dcera přinese ukázat namalovaný obrázek a já se už nadechuji, abych jí ho pochválila, ona rozumným hlasem pronese: "Mami, nemusíš mi říkat, že je to krásné, to já přeci vidím."  

Co mě také baví? Příroda a cestování, turistika a sportování, zdraví životní styl a ekologie, fotografování, hudba, tvoření, pečení chleba a Pravý domácí časopis.

A co je na tom všem krásné? Že to vše můžu dělat společně s dětmi :).

PS.: V srpnu 2019 jsem se stala matkou i syna Honzíka, našeho třetího dítěte. S ním si ověřuji vše získané ve studiu a vnímám, jak velký rozdíl je vztah s dcerami a se synem.