"Dva roky jsem chodila s nejmladší dcerou Barborkou na lekce Hrajeme si Mones do Montessori studia pohybu. Mám ještě dva syny, staršího Františka a mladšího Antonína. Role matky pro mě byla od začátku obtížná, nebyla jsem jako jedináček připravená na sourozenecké “neshody” ani na běžné “problémy”, které s sebou rodičovství přináší. Hledala jsem, jak z toho ven. Zaběhané vzorce reakcí mnoha rodičů včetně mých ve mě ubíjely pocity štěstí. Možností a informací je už nyní k dispozici mnoho a stále se objevují nové, univerzální recept ale neexistuje. Každý si ten svůj musíme nacházet sami. A já pro ten svůj nacházím inspiraci s Mones.

Zpočátku jsem si do Mones chodila hlavně pro “rodičovské” informace/rady, které při lekcích zaznívaly. Pro další jsem si začala chodit na semináře. Jednotlivé postřehy jsem postupně začleňovala do svého soužití s dětmi a žasla nad jejich jednoduchostí. Základem je pochopení, které se odehrává hluboko uvnitř a které umožňuje zvládat i nové situace. Je to nekonečný proces a ne vždy se daří.. Ale už vím, že to jde.

Až po čase jsem objevila tu obrovskou  podporu, kterou s Mones dostávají děti na své cestě životem hned na jejím začátku. Jsou to na první pohled drobné změny. Při bližším pohledu ale nacházím jejich velký význam pro dítě. Umění spolupráce, trpělivost, sebedůvěra, štěstí z úspěchu,....  Je to vidět na všech dětech, které u nás potkávám. Chce to jen trpělivost a přesvědčení. I když je zrovna to vaše dítě v lekcích pasivní, nebo se vám zdá nesoustředěné... Všechno se mění. Nesvazujte své dítě svými očekáváními a ono vás překvapí :-)"

Dodnes si pamatuji ukázkovou lekci, na které jsem byla se starší dcerou na jaře v roce 2013. Moje pocity tehdy? Úžas, nadšení, jedinečnost, pravdivost, smysluplnost. Nyní je jaro 2017. Za sebou mám rok lekcí s mladší dcerou, kurz spolu-pracoven s oběma dcerami a řadu seminářů. K mým pocitům “tehdy” se přidávají dovednosti. Jak pracovat a komunikovat se svými dětmi? Našla jsem zde to, co jsem potřebovala právě já. Jistotu a pevnost v nové životní roli - roli matky. Protože nejen každé dítě je jedinečné, ale i každý rodič je jedinečný a potřebuje najít svou cestu. V Montessori studiu pohybu jsem ji našla.

Prostor, kam já i moje děti chodíme rádi. Ve studiu mi to dává smysl, funguje to a vše do sebe zapadá.

Můj životní směr se změnil narozením první dcery v roce 2011. To jsou momenty,  kdy mě "dětská moudrost" nepřestává fascinovat. Dětský svět je kouzelný a díky dětem je můj život bohatší a barevnější.

Každodenní inspirací jsou mi právě moje dvě dcery, které se často stávají mými učitelkami. Když mi starší dcera přinese ukázat namalovaný obrázek a já se už nadechuji, abych jí ho pochválila, ona rozumným hlasem pronese: "Mami, nemusíš mi říkat, že je to krásné, to já přeci vidím."  

Co mě také baví? Příroda a cestování, turistika a sportování, zdraví životní styl a ekologie, fotografování, hudba, tvoření, pečení chleba a Pravý domácí časopis.

A co je na tom všem krásné? Že to vše můžu dělat společně s dětmi :).

PS.: V srpnu 2019 jsem se stala matkou i syna Honzíka, našeho třetího dítěte. S ním si ověřuji vše získané ve studiu a vnímám, jak velký rozdíl je vztah s dcerami a se synem.

"Jsem maminkou syna Honzíka a dcery Anežky. Když jsem poprvé přišla do studia na seminář Montessori pro chůvy a rodiče, netušila jsem, jak důležité setkání to pro mě bude. Chtěla jsem se jen dovědět něco o montessori... a dověděla jsem se především něco o sobě - o svých obavách, nejistotách a nejasnostech v tom, kde jsem já ve své mateřské roli.

Pár měsíců na to jsem po narození dcerky dost tápala, jak uřídit dva potomky a nezbláznit se. Vstoupila jsem proto do Léčivého kruhu maminek. A to tedy byla jízda! Z vyprávění ostatních jsem slyšela a prožívala vše, čím jsem si procházela já sama. Všechny ty pochybnosti, starosti, obavy a nejistoty, se kterými jsem se cítila tak bezradná a ztracená, se najednou zdály být zvládnutelné. Učila jsem se dívat se na spoustu věcí jinak, najít se ve své roli matky, partnerky a … nebát se být ženou.

Studio a lidé v něm mi přirostli k srdci. Stále je toho ještě mnoho, co se můžu naučit nejen já, ale i moje druhorozená Anežka. A tak se každé pondělí obě těšíme na lekce Hrajeme si Mones, na semináře a vůbec na všechna setkání s lidmi ze studia. A aby jich bylo ještě více, připojila jsem se i do pracovního týmu Mones 🙂

Monice Němcové vděčím za mnohé aha momenty a nasměrování k velké změně, kterou procházím jako máma i jako žena… Monika se stala mou velkou inspirací a průvodkyní mateřskou rolí."

Syn Moniky Němcové.

4 roky student osmiletého gymnázia Přírodní škola, v současnosti Waldorfského lycea.

Relaxuje u piána a kytary. Umí se postarat o vše, co je třeba.

Cestoval po Indii, Srí Lance i Evropě. Byl poutníkem na cestě do Santiága de Compostela.

Je velkým učitelem své mámy v diplomacii a mnoha dalších lekcích života.  🙂

I když bych to do sebe v mládí neřekla, skončila jsem v domku u lesa s poměrně velkou rodinkou - 3 děti a pes. Nejstaršímu synovi je 9 let, prostřednímu 4 a nejmladší holčičce je 1 a půl.

Původním povoláním jsem architektka, ale dětský svět mě pohltil a už se ke svému oboru nechci vracet. Vyvstala ovšem otázka, kam mám vrhnout svou tvůrčí energii 🙂

A tady přichází Mones. Montessori studio pohybu je pro mě spojení toho co mě baví a co mi dává smysl. Je to skvělý pocit, ýe jsem se mohla podílet na chodu místa, které se snaží lidem přinést do života více klidu, radosti a osobního štěstí.

V současnosti mně zcela naplňuje můj osobní projekt malovaných pomůcek pro děti.

Jsem máma třech synů a dcery

Pomáhám Monice a studiu Mones s propagací

S Monikou jsem se seznámila při hledání smysluplné činnosti se svým prostředním synem. Lekce Hrajeme si Mones jsem dopřála i našemu nejmladšímu synovi. 

V roce 2016 jsem začala být editorkou webu Maminka.cz.

Původně jsem učitelka a miluji organizování a zařizování, tak jsem podepsaná pod některými velkými pražskými festivaly.