Já žárlím

„Zjistila jsem, že žárlím na svého přítele“ volá mi celá překvapená má přítelkyně z Blavy.

Vylíčí mi barvitě své důvody, emoce atd. Musím uznat, že je mnoho důvodů se tak cítit, ale…

„Prosím tě, jak to máš se svým sourozencem?“ „Je o šest let mladší.“

No a jsme doma. Celkem rychle se dostaneme k jádru věci a na tu dálku je cítit veliká úleva.

Vše začalo v dětství.

Je to i můj příběh, mám bratra o 18 měsíců mladšího. A hodně jsem se potrápila v manželství. Dokázala jsem si komplikovat život a neznala jsem jiný důvod než ten o nevěře mého ex 😊. Byla jsem plná emocí, se kterými jsem jen těžko co zmohla a škodily především mně.

Žárlivost je emoce, se kterou se potkáváme ve svém okolí a je „nepříjemnou“ součástí našeho života. Začneme s ní pracovat ve chvíli, kdy nám začne ničit život.

Její začátek je v dětství.

Souvisí nejen se sourozeneckými vztahy, ale i s našimi zkušenostmi a návyky, které přenášíme na děti. Pokud máte sourozence, tak jste to v dětství mohli zažít. Ale týká se i rodičů jedináčků, kteří mají více dětí a zažili s dětmi chvíle, které nepochopili = v dětství nezažili.

Tak, jako jsem přišla na recept, jak se svou žárlivostí, můžeme se podívat na zoubek pudla i u vás. Nadhled nad situací vám pomůže s reakcí, kterou můžete uplatnit při vedení dětí.

odkaz na seminář Žárlivost