Zkoušky z emocí

Maminka Blanka mi napsala v dopise o svém „vítězství“ nad emocí. Pochopila jednu situaci, která ji pomohla posílit její mateřské sebevědomí.

Dokázala poprvé poznat okamžik, kdy se v ní rodila a začala růst její emoce.

Nepropadla ji. Jen se dívala na důvod, proč se v ní rodila.

Přijímala emoci – bolest, ukřivděnost, bezradnost, kterou dávalo najevo její dítě.

V tom svém klidu jí došlo, co je třeba. Vnímala svou sílu a velikost a došlo jí řešení.

Je mámou a dcera se „zlobí“, že je něco jinak, než na co je zvyklá.

Tím pochopením, tím, že se nepropadla do svého „zoufalství“ a s nadhledem se zastavila, viděla, co dcera potřebuje.

Vnímala, že dcera potřebuje potvrdit, zopakovat to, na co je zvyklá. Tím si vytváří vnitřní pocit bezpečí. Často se snaží jen prosadit svou, ale teď to bylo jinak. Její reakce uklidnila i dceru. Cítila klid, oporu. 

Další zkouška nenechala na sebe dlouho čekat.

Zavolala doktorka, autorita, s pozváním na další hospitalizaci. Nešlo o nic vážného, jen další kolo testů, proč dcera …..

Blanka poprvé cítila, že už toho zkoumání bylo dost. Pochopila, že je to její věc, její zodpovědnost a odmítla.

Chvíli potom se ještě chvěla a zároveň v ní rostla vnitřní síla.

Blančina změna je špičkou ledovce, která vykoukla ven. Je to zkouška naší “vysoké mateřské”. 

To, co je pod hladinou prochází zráním a s pomocí našich dětí jsme čím dál tím více vidět i slyšet. Dostáváme nad hladinu svou pravdu, své sebevědomí a díky tomu i svou sílu, autentičnost. Děti potřebují právě tuto sílu ke svému vlastnímu zdravému vývoji.

Jak se vede vám na vaší „vysoké mateřské“?

Doufám, že se umíte ocenit a pozastavit u každé maličkosti, díky které přišla malá nebo velká změna.

S přáním krásných slunečných dní. Monika