Tento článek vznikl pro všechny maminky, které se cítí býti slabší než jejich dítě.
Přiznat si: „Na to dítě nemám“ není snadné.
Zkoušíme na dítě strategii domluv, vysvětlování a manipulace v každodenních činnostech:
Aby si uklidilo.
Aby něco dokončilo.
Aby se obléklo.
Aby….
V některých případech nám to klapne a přichází uvolnění napětí a dítě po chvíli akci dokončí.
Jenže víme, že tyto strategie fungují jen někdy.
Strach se stupňuje a dítě je čím dál „neposlušnější“. Bojíme se, že dítě neposlechne ve chvíli, kdy to bude nutné.
Z čeho se rodí naše síla a kdy je dítě silnější, kdy má „navrch“? Částečně mohou napovědět dole uvedené příběhy.
Doufám, že některým z vás pomůže strategie kroků při rozhodování.
Cesta 5. AHA pro rozhodnutí
1. Pochopte, že dítě bere váhání jako nejistotu. Okamžitě začne používat „zbraně“, které fungují: emoce, kousání, utíkání atd., však to znáte. Nerozhodnost posílí dítě v jeho záměru a pomyslné rameno vah se postupně překlopí na jeho stranu.
2. Rozlište, kdy to není vaše rozhodnutí, ale rezignace. Poznáte to díky pocitu viny, že jste selhali.
3. Smiřte se s „chybou“. Nic a nikdo není dokonalý. Chyba je jen kamínek na cestě, který pomohl si ujasnit směr pro příště.
4. Trénujte a hledejte své pomocníky, svou podporu (otec dítěte, jiná dospělá osoba, řád…).
5. Neházejte flintu do žita – čím vy budete spokojenější, tím spokojenější bude dítě. OBRÁCENĚ TO NEFUNGUJE.
Dva příběhy:
1.Opora v řádu
Posilování přirozené autority u jedné z maminek je důvodem,
proč na lekce jezdí z mimopražského domova.
Je druhorozená a našla si svou oporu v řádu, které lekce mají.
Když byla dcera malinká, tak ji držela v náručí.
Teď chodí už do 6. skupiny. Na poslední lekci jsme změnily taktiku.
Vymezila prostor a stavěla se tělem do únikové cesty a dítě nedržela.
To se hodně zlobilo, ale postupně si samo sedlo na klín, přitulilo a přestalo vzdorovat. Pro maminku bylo lehčí vymezit prostor než držet rukama.