Jak se zbavit návyků?

Kdy montessori funguje a kdy ne – má zkušenost:

Před čtrnácti lety se mým pokusným králíkem na cestě s montessori stal syn. Propadla jsem řádu, pomůckám, tichu a respektu. Vše mi dávalo smysl.

Za těch čtrnáct let jsem pochopila, že není vůbec snadné dostat do harmonie:

vlastní návyky – způsob, jakým jsem byla vychována

jak dítě chci vést – v mém případě montessori

individuální potřeby nás obou

Montessori směr pro mne ze začátku byl tak odlišný než ten, ve kterém jsem vyrostla, že to byla láska na první pohled.

Nejprve jsem začala laicky realizovat to, co jsem se dočetla a dověděla od kamarádek. Následoval montessori výcvik a první zkušenosti v praxi v montessori jeslích. Svěřené děti „kupodivu“ lépe dodržovaly to, co jsem se naučila, než syn.

Časem jsem začala pozorovat, že děti, se kterými domluva nebyla snadná, narážely na něco, co bylo uvnitř mě, stejně jako on.

První bylo, že jsem se začala pozorovat a našla jsem automat, který se spouští v různých situacích. Je to systém zvyků, přesvědčení, reakcí, které jsem získala během života. Věděla jsem o něm, ale překvapilo mě, jak velký rozdíl je mezi reakcí kterou čekám, a tím co dělám.

Druhým krokem bylo vědomé pozorování vlastních rukou, svůj pohyb. Naučila jsem se tak zpomalit a s určitým nadhledem pohyb dokončit se zodpovědností a otevřeností k výsledku.

Ve třetím kroku jsem potřebovala začít vnímat to, co chci sdělit slovy. Jsem sice introvertka, ale ve společnosti často pro slovo nemám daleko. Zpomalit tok svých slov, získat nad nimi nadhled, přitom se necítit svázaná vlastní sebekontrolou, donutit se pojmenovat, co se má dít srozumitelně a jednoduše, tak to byl oříšek.

Díky těmto třem krokům je možné poznat, kdy jde o dodržení „pravidel“, a kdy je to na úkor vztahu mezi námi a dítětem. Rozum, hlava se chce řídit vybraným systémem, tím, co je  správně, a tělo s pusou jedou na automat.

Pohled na soužití s dětmi z pohledu montessori jsem si postupně začala vědomě pěstovat, posilovat praxí a sdílením všeho, co mi pomohlo a pomáhá s ostatními.

Systémy, zvyky v nás se dají měnit s trpělivostí, péčí, pozorností a láskou. Dítě pozná, kdy jsme „mimo“. Pokud budeme pít i kázat vodu, budou nám věřit.

Více se můžete naučit v praktickém kurzu 5 Montessori zastavení. Těším se na vás.

Příběh z lekcí:

1. Maminka, která se snaží ostříhat holčičce vlasy a ta se velice brání, přišla na radu. Doporučení je dát do ruky nůžky i dítěti a stříhat společně. Maminka se chvíli dívá a nakonec s úsměvem povídá: „Mně se vlastně její vlasy moc líbí a střihat se mi je ještě nechce.“ Dle mého to holčička věděla.

2. Jiné dvě maminky chtějí, aby jejich dcery přestaly nosit plenu. Obě postupují podle stejného“návodu“. Jedna slaví úspěch. Dokonce dcera plenu nechce ani v noci. Druhá holčička s plenou zůstává. Maminka druhé přiznává, že dceru ještě vnímá jako malou a plena jí zas tak moc nevadí. Rozdíl je v přístupu, odhodlání a důvěře jedné i druhé.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů