Zkoušky z emocí

Maminka Blanka mi napsala v dopise o svém „vítězství“ nad emocí. Pochopila jednu situaci, která ji pomohla posílit její mateřské sebevědomí.

Dokázala poprvé poznat okamžik, kdy se v ní rodila a začala růst její vlastní emoce.

Nepropadla ji. Jen se dívala na důvod, proč se v ní rodí.

Přijímala ji, svou rodící se emoci. Svou bolest, ukřivděnost, bezradnost, kterou dávalo najevo i její dítě.

V tom svém klidu jí došlo, co je třeba. Vnímala svou sílu a velikost a napadlo jí řešení.

1. Je mámou a dcera se „zlobí“, že je něco jinak, než na co je zvyklá nebo, co si přeje.
2. Pochopením situace se nepropadla do svého „zoufalství“ a s nadhledem se zastavila a uviděla, co dcera potřebuje.
3. Potřebuje potvrdit, zopakovat to, na co je zvyklá. Tím si vytváří vnitřní pocit bezpečí. Její reakce uklidnila i dceru. Pocítila klid, oporu a pochopení.

Další zkouška Blančiných emocí a jejího sebe-vědomí nenechala na sebe dlouho čekat.

Zavolala doktorka, autorita, s pozváním na další vyšetření dcery. Nešlo o nic vážného, jen další kolo testů.

Blanka poprvé cítila, že už toho zkoumání bylo dost. Pochopila, že je to její zodpovědnost a odmítla.

Chvíli potom se ještě chvěla a zároveň v ní rostla vnitřní síla.

Blančina začínající vědomá proměna byla jen špičkou ledovce, která vykoukla ven.

To, co je pod hladinou prochází zráním a s pomocí našich dětí, je čím dál tím více vidět i slyšet, kdo v nás opravdu je.

Dostáváme nad hladinu svou pravdu, své sebe-vědomí a díky tomu i svou sílu, autentičnost.

Děti potřebují právě tuto sílu ke svému vlastnímu zdravému vědomému vývoji.

Jak se vede vám posouvat své vlastní vědomí pravdy a zodpovědnosti na vaší cestě „mateřské vysoké“?

Doufám, že se umíte ocenit a pozastavit i u každé maličkosti, díky které přišla malá, velká změna.

S přáním krásných dní. Monika