"Dva roky jsem chodila s nejmladší dcerou Barborkou na lekce Hrajeme si Mones do Montessori studia pohybu. Mám ještě dva syny, staršího Františka a mladšího Antonína. Role matky pro mě byla od začátku obtížná, nebyla jsem jako jedináček připravená na sourozenecké “neshody” ani na běžné “problémy”, které s sebou rodičovství přináší. Hledala jsem, jak z toho ven. Zaběhané vzorce reakcí mnoha rodičů včetně mých ve mě ubíjely pocity štěstí. Možností a informací je už nyní k dispozici mnoho a stále se objevují nové, univerzální recept ale neexistuje. Každý si ten svůj musíme nacházet sami. A já pro ten svůj nacházím inspiraci s Mones.

Zpočátku jsem si do Mones chodila hlavně pro “rodičovské” informace/rady, které při lekcích zaznívaly. Pro další jsem si začala chodit na semináře. Jednotlivé postřehy jsem postupně začleňovala do svého soužití s dětmi a žasla nad jejich jednoduchostí. Základem je pochopení, které se odehrává hluboko uvnitř a které umožňuje zvládat i nové situace. Je to nekonečný proces a ne vždy se daří.. Ale už vím, že to jde.

Až po čase jsem objevila tu obrovskou  podporu, kterou s Mones dostávají děti na své cestě životem hned na jejím začátku. Jsou to na první pohled drobné změny. Při bližším pohledu ale nacházím jejich velký význam pro dítě. Umění spolupráce, trpělivost, sebedůvěra, štěstí z úspěchu,....  Je to vidět na všech dětech, které u nás potkávám. Chce to jen trpělivost a přesvědčení. I když je zrovna to vaše dítě v lekcích pasivní, nebo se vám zdá nesoustředěné... Všechno se mění. Nesvazujte své dítě svými očekáváními a ono vás překvapí :-)"