Každý máme své učitele, osobnosti, které nás inspirují. Jejich moudrost, zkušenosti, příklad nám pomáhá orientovat se v sobě, odkrývat možnosti, odpovědi, bohatství života. Ve svém životě jsem spojená s filozofií a učením některých z nich a věřím, že i pro vás setkání s nimi může být inspirativní.

Velmi si vážím všech osobností, od kterých jsem se učila a učím vnímat sebe a svět okolo. První dík patří celé mé rodině.

Nezapomenutelnými osobnostmi, které jsem měla čest navštěvovat, byli manželé Míla a Eduard Tomášovi. Chvíle o samotě s nimi na chatě u Jílového patří k mým velmi vzácným vzpomínkám.

Setkání se Satja Sáí Bábou v ašrámu v indickém Putthaparthi, kam jsme přijeli s ročním synem, mně pomáhalo orientovat se v sobě ve chvílích, které byly někdy až moc rychlé, chaotické.

Víc než tři roky jsem se setkávala na seminářích se Zdeňkou Jordánovou, která díky svým přímým, jednoduchým otázkám cíleně šla až ke dnu všech mých „bebíček“. Byla to zábava se spoustou vyplakaných slz. Prý jsme si podobni, my, kteří jsme absolvovali její „Cíl“. Určitá nepříjemná přímost v pokládání otázek se nám vryla pod kůži.

Lore Anderlic a její Montessori terapie byly pro mne objevem a při pozorování její práce s dítětem jsem si potvrdila vlastní cestu a její smysl. Moc se těším na další setkání a inspiraci z její práce.

Na Rüdigerika Dahlkeho mě přiměl jít syn. Byla neděle a opravdu jsem chtěla lenošit. „Jdi, teď se ti nechce a pak budeš moc ráda.“ Celodenní seminář německého lékaře, průkopníka psychosomatické medicíny už přinesl ovoce právě jemu. Na příznaky Vavřincovo „ne-moci“ jsme se podívali prostřednictvím jedné z knih pana Dahlkeho. Rychle našel svou sílu a ještě mi řekl, že přeci jsou určité národy, kde berou nemoc jako kamaráda.

Před pár měsíci jsem poprvé poznala paní Marianne Franke-Gricksch.  Je terapeutka, vede semináře a výcviky rodinných konstelací převážně pro rozvoj systemické práce ve školách, s rodiči a mladistvými. Poznala jsem její práci na vlastní kůži a přiznávám, že jsem velmi záhy narovnala svůj vztah k rodičům. Jejich překvapení a určité dojetí vnímám jako odměnu za cestu strachu za nimi se všemi slovy, která jsem cítila, že mají být vyřknuta.

Je mnoho výrazných osobností, které ovlivňují naše životy prostřednictvím svých životních příběhů, a Eckhart Tolle, Dan Millmen, Neale Donald Walsche, Caroline Myssová jsou ty důležité pro mne. 

Paní Marie Montessori je velkou osobností, která vstoupila do mého života po narození syna. Její filozofie ke mně přichází z různých směrů a cítím, jak nadčasová jsou tato poselství týkající se zdánlivě hlavně dětí, ale z mých zkušeností ovlivňující především nás rodiče.

Síla práce Marie Montessori je v tom, že všechny její poučky jsou praktické. Nic není jen krásně znějící teorie. Všechna pravidla vychází z pozorování dětí a z života s nimi. I proto považovala děti za své průvodce – to ony jí ukazovaly, kterým směrem jít, jak a na čem s nimi pracovat, kde se rozvíjet ve vhodnou chvíli. Po celý život stále studovala.