Kočovný způsob, každodení přejíždění z jednoho mateřského centra, školky do dalšího místa, bylo natolik vyčerpávající, že si začalo vybírat svou daň na Moničině zdraví.

Posledním imluzem a pochopení přišlo na svátek svatého Václava, 28. září roku 2015. Díky zformování základní myšlenky - najít si své místo - se strach z neúspěchu přesunul na vedlejší kolej. Během tří dní se uskutečnila první prohlídka místa v Lublaňské.

73 dní trval proces od první myšlenky po otevření prostoru pro rodiny s dětmi. Na začátku jste jej mohlli najít pod jménem Montessori studio pohybu.

Montessori studio pohybu, dnes Mones otevřelo dveře pro své klienty 9. prosince 2015.

Zakladatelkou je Monika Němcová, které oporou v prvních krocích byla Pavlína Mertová. Spojila je nejprve Pavlínina představa o montessori chůvách (Moničin tehdejší projekt).

Jejich porozumnění se projevilo i ve společném projektu s Acentrem na získání objektu v Praze 6. Přihlášení do konkurzu na Pelléovu vilu sice nedopadlo, ale přátelství a hluboké porozumnění pro společné cíle a hodnoty je drží dodnes.

Po vyzkoušení různých variant se v zoufalství vykrystalizovalo jednoduché MOnikaNEmcováStudio. Spontáně se objevilo na papíře a velice rychle získalo sympatie všech.

Jméno MONES nezasvěceným do výběrového procesu připomínalo i Moničinu vazbu k paní MONtESsori.

Postupně se ukázalo, že základní vstupenkou do týmu je absolvování mnoha semestrů u Moniky, kde se nedalo s odrůstajícím dítětem přestat chodit na lekce :-).

Vlastní mateřství a touha přijít na odpověď, jak se s ním vypořádat co nejlépe. Vlastní spokojenost a podpora dalším rodičům je pro nás všechny neutuchajícím impulzem.

Katka, Jana a Jája se spolu s Monikou staly týmem i díky společnému sdílení základních hodnot. Díky své důvěře jedna druhé, pocitu bezpečí a přijetí, touze otvírat možnosti dětem a dávat najevo s pokorou vlastní zkušennosti a pochopení pro cestu všech dalších maminek. Všechny jsme jiné a vzájemně se dokonale doplňujeme.

 (DOPLNÍM)

Na výletě se dvěmi předškoláky a jednou čtyřletou slečnou jsme si v situaci, že půjdeme cestu dvojnásobně dlouhou ověřili, že Moničino místo je v čele, kde "táhne svou energií" celou skupinu. Jája ze sebe dokáže snadno "dostávat" různé hry pro povzbuzení dětí a Jana zařídí s nasazením vlastního nepohodlí "záchranu" všech. Na výletě chyběla Katka. Víme, že díky ní bychom se neztratili. 🙂

(UPRAVÍM)

PŘÍBĚH CESTY S MONTESSORI, po které Monika jde od roku 2004.

 V roce 2004 jsem si uvědomila, že nevím, co se synem. Bylo mu několik měsíců. Potřeboval hlavně nás dva - rodiče, ale cítila jsem, že to nejspíš není vše.

 Bylo mi 43let a rozhodně jsem nechtěla měnit náš způsob života. Byla jsem plná emocí, otázek, jak být správně, nedělat chyby.

 Splnil se mi v hodině dvanácté sen a měla jsem dítě, ale…….

 Být rodičem, cítit se s dítětem ve spojení, navíc mít ten nej vztah s mužem, otcem dítěte, tak to jsem ani neuměla takto pojmenovat. Z několika stran ke mně začalo prosvítat nezvyklé slovo MONTESSORI.

na prvním pobytu u Blanky Sudíkové, PLAVÁČEK, jsem se setkala s “připraveným” montessori prostorem
přečetla jsem první knihu od paní Marie Montessori - TAJUPLNÉ DĚTSTVÍ
 Těmito pootevřenými dveřmi ke mně to kouzlo Montessori vstoupilo. Začala jsem prakticky zjišťovat, co se za tím fylozoficko-pedagogickým systémem skrývá.

 Od začátku jsem vnímala, že to je pro mne především o přístupu k dítěti. Posléze, po rozpadu manželství :-), jsem přišla i na to, že je nezbytně nutné mít i velmi naplňující vztah sama k sobě.

 S ohlédnutím na těch třináct předchozích let vnímám velkou lásku k Vesmíru, který mi do života přivedl s Montessori báječné učitele. Když bylo třeba, tak mě začal na mé Cestě posunovat dál a já si mohla uvědomit tu velikou pestrost různých směrů, které se primárně věnují dětem.

 Kdysi dávno mými prvními učiteli byli Eduard a Míla Tomášovi. Díky jejich laskavému příkladu jsem byla otevřená pro své další průvodce, kterým vděčím za “lekce” poznávání pravdy o sobě. Byla to Zdeňka Jordánová a po několika letech Alicie Hamm a Jan Bílý. Robert Mosse je mým učitelem v současnosti.

 I po třinácti letech přiznávám svůj obdiv k nadhledu paní Montessori, který jsem si prohloubila o nadhled Konstelační i Snový.

 Přiznávám, že být na Cestě s MONTESSORI, KONSTELACEMI a realizovat své SNY mě hluboce naplňuje.

 Věřím, že všichni, kteří tvoří tým, se kterým spolupracuji, nesou v sobě pestrou a doplňující se mozaiku toho, co vás může podporovat a provázet na té vaší CESTĚ s……… 🙂

Začátky učitelování sahají do roku 1981, kdy Monika stála před svou první třídou. Její třeťáci byli pro ni velikou výzvou. Nejprve se bála i promluvit a postupně děti otvíraly její dovednosti, o kterých vůbec nevěděla. 

Učitelování nebyl její sen, jen díky intuici a mít dva měsíce prázdnin ji posunulo právě před tabuli.

Učila tři roky, na které vzpomíná jako na jedny z nejlepších ve svém životě. Děti ji opravdu naučily mnohým dovednostem. Její spojení s nimi a skrze ně i s rodinami, dávalo ty základní stavební kameny pro dobu která vznikla až po dalších dvaceti letech.

Se současnými zkušenostmi a dovednostmi si je vědoma, že už se přirozeně tehdy řídila "svými" montessori principy - nehodnocením, spoluprací všech na vytváření vzájemnosti ve třídě. Respekt k odlišnostem dětí a díky tomu její podpora silných stránek u každého jednotlivce byla od začátku její přirozeností.